Průzkum – Růženina huť

Huť u Skuhrova nad Bělou, kde se železná ruda těžila s přestávkami již od 16. století, dokončil v roce 1822 František Antonín Kolovrat-Libštejnský a pojmenoval ji po své manželce. Fabrika se tím stala největší železárnou v Orlických horách.

Koncem 19. století ji odkoupili bratři Porkertové a postupně celý provoz výrazně přestavěli a zmodernizovali, vystavěna byla vodní elektrárna. Postupně ve svých fabrikách orientovali výrobu na lité pianové desky, jež dodávali do několika továren na piana v Rakousku, a na součásti pro řadu strojů (buchary, rámové pily, odlitky pro kamna apod.). 1. října 1906 byla ve zdejší fabrice zahájena výroba strojků pro domácnost Porkert. Stala se jedinou továrnou tohoto druhu na území tehdejší monarchie a tak nebyly s odbytem problémy – v roce 1911 bylo vyráběno již kolem 100 000 kusů kuchyňských strojků ročně. Následoval však požár a hubená válečná léta, nicméně v roce 1928 činila roční výroba kolem 400 000 ks, z nichž 75% se vyváželo do zahraničí. 

Období prosperity a výborně fungujícího podniku skončilo se znárodněním v roce 1948. Majitelé byli ze své fabriky vyhnáni a výroba pod hlavičkou Orlických strojíren, n.p. již jen skomírala, několikrát byl podnik určen k likvidaci a poté opět obnoven. Po změně režimu sice pět dětí původních majitelů dostalo podnik s fungující výrobou kuchyňských mlýnků a pianových rámů zpět v restituci, byla to však jen labutí píseň. Povodeň, posilování kurzu koruny a nekalá konkurence, která dodávala okopírované skuhrovské mlýnky vyrobené v Číně – levnější a o to méně kvalitnější – to vše i přes soudní spory s dodavatelem podvodných výrobků zapříčinilo krach firmy. 

Zdroj: ZDE


A teď k mému průzkumu. Na tuhle továrnu jsem narazil náhodou při jízdě okolo a hned mě zaujala. Neváhal jsem zastavit a pustit se do průzkumu. Naštěstí se dalo dostat dovnitř a tak jsem se pustil do dokumentace, i když jen telefonem. Toto se událo 08.10.2017.

Bohužel jsem továrnu neprolez a nenafotil úplně s tím, že se tam brzo vrátím s lepším foťákem. Ale…

Když už jsem si sehnal foťák a našel si cestu kolem, tak mě čekalo nemilé překvapení. Bohužel již stihli továrnu zbourat. Tak jsem alespoň nafotil poslední zbytky a hromady suti. To se stalo 5.5.2018. Tak skončila dlouhá historie místní huti. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *